Šimarka

 Ryby Jdeme na oběd k domácím, bude grilovaná ryba, pečené papriky, salát a hektolitry vína. Smažím palačinky, dezert ke kafi z džezvy, to už jsem nepila dlouho. Silná, sladká káva, turek bez okurek. Cpeme se rybou jak dva hladoví, co týden byli jen o vodě. Výborné bílé rybí maso, téměř bez kostí. Pravidlo, čím větší ryba, tím míň kostiček a k tomu hrvatské pravidlo, žádné nakládání do koření, nasolit, olivový olej, citron a přiložit snítku rozmarýnu. Už nemůžu...a ještě k tomu intenzivní chuť bílého Pinot sivi ze Slavonie. Kus ryby se mnou půjde do domku. Pohodové posezení a příležitost ptát se, jak je to v poslední době s úlovky a na co místní rybáři chytají. V restauracích a obchodech je v přesile ryba chovaná v sádkách.  Už není reálné zásobovat vše přímo z lovu. Pokud chcete rybu ulovenou na moři, musíte si přivstat a být brzo ráno na molech v městečkách, když se vrací rybáři. Nemusíte pokaždé uspět, někdy prostě není příznivé počasí a doba pro lov. Ryb je málo. Síťové sá...

 Neděle Po týdnu v zátoce sklouzne život do příjemné rutiny. Ráno nakrmit kočky, uvařit si kafe, změřit teplotu vody, podle toho se vrhnout do vln nebo se podívat na podložku na cvičení. V pořádku, je na stejném místě. Dnes jsem se dokopala vynést odpad do jediného kontejneru. Po cestě sbírám divoký brambořík, lisuji kouzelné kvítky v německém psychothrilleru Splitter, který zapomněl v domku výletník ze země preclíků a kvasnicového piva. Ještěže neumím německy, začetla bych se a v noci by mě strašily zvuky z terasy.  V zátoce se nezamyká, klíče jsou ve dveřích, nepoužívají se. Kdo by sem tak zabloudil s úmyslem něco sebrat, nedej bože se někoho zbavit... Civilizace je pět kilometrů po úzké, nepohodlné cestě, žádné dráty s elektřinou, žádné trubky se sladkou vodou. Když potkáte místní vatrogasce (hasiče), kteří vozí v cisternách pitnou vodu, nemáte, kam uhnout a navzájem se omlouváte, kdo bude couvat. Voda se přečerpá do velkých betonových nebo kamenných zásobníků. Díky fotovol...

  Potřebuji nové flip-flops Mé oblíbené žabky se začínají rozpadat. O důvod víc vyrazit ze zátoky do velkoměsta a nakupovat. Na Hvaru jsou tři záchytné body pro nákupy. Jelsa, Stari Grad a Hvar. Můj rybář se dá nalákat na krátký útěk z poustevny pouze příslibem točeného plzeňského piva a nákupem téže značky v plechovkách sebou. Ano, sem ta značka taky pronikla.  Courám po Jelse, příjemný malý přístav pro výletní lodě z pevniny, vozí turisty z Makarské riviéry kolem ostrova Brač na Hvar. Samozřejmě lákají na provařenou a přeplněnou pláž Zlatni rat v letovisku Bol. Z dronu rozhodně krásné záběry, a to v době, kdy je na pláži minimum lidí. Když na ní stojíte, oblázková pláž, kde marně hledáte to kouzlo z fotek a v plné sezóně není místo na ručník. Budiž, peníze musí být neustále v pohybu. Jsem spokojená, sedím v malé kavárně, pozoruji ruch Jelsy. Přiznám se, že podle bot tipuji, odkud jsou turisté a zda to nejsou místní obyvatelé ostrova. Zapadne to do sebe, pokud se mi podaří sl...

Jugo Fouká, už tři týdny. Jachtaři mají radost, vytahují kosatky, geny, gennakry a  prohání se po vlnách. Nádhera, bílé plachty, jedrelica (plachetnice) v náklonu, adrenalin. Na moři určitě, na pevnině toho mám už plné zuby. Sobecky si přeji bezvětří. I v kryté zátoce se vlny rozbíjí o břeh, plavání při mé chabé kondici je náročné, spíš se houpám na vlně, než plavu.  Ptám se rybáře, kapitána, spolehlivého přítele v jedné osobě  na předpověď počasí, snad příští týden se moře uklidní. Doma bych řekla, že venku je vítr jako prase nebo studený jak z Ruska. Tady je tolik názvu pro různé směry a síly větru. Jugo je prý náladový vítr, vane z jihovýchodu a nese sebou teplý vzduch, ale i oblačnost a déšť, proto máte brzy po náladě. Bóra dokáže být díky nárazům velmi silná, pro plachetnice nebezpečná. Jde od severu, říká se jí kupodivu léčivá. Má čistit vzduch, snad až dezinfikuje. Rozhodně si díky bóře pochutnáte na pršutu, sušené šunce.  Další vítr  je tramontana, levan...

Hladový racek Přiletěl na molo v zátoce, usadil se na pachole a  vyhříval se. Bílé ptačí tělo, šedá křídla, černý ocas, tón v tónu pro ptačí módní policii. Na zobáku jako šperk červená skvrna. Potkávali jsme racky daleko od břehu ostrovů, pohupovali se na vlnách a společně s černými potápkami bojovali o potravu. V zátokách při kotvení byli oblíbenými společníky a zbytky těstovin, rýže a pečiva mizely dřív, než bys řekl "racek". Věčně hladoví. Sedím kousek od něj na pláži a pozoruji ho, jsem mu ukradená, nemám u sebe žádné jídlo. Jen kouzelnou krabičku, čtu si pel-mel zprávy, komentáře, poslouchám rozhovory. Nevím, proč se moje hlava zahlcuje balastem, hloupý zvyk.  Narazím na dotaz ve skupině, kde je nabídka a poptávka na ubytování v cizině od našich krajanů. Mladá rodina uvažuje o přesunu mimo EU, možná i na trvalo, neví, co hledají, mělo by to být někde, kde je klid, moře, malý domek, naivní otázky na zdravotní péči a kolik by potřebovali peněz... Mile mě překvapí komentáře...

  Sny na moři Je to pár dní od skončení plavby, dva týdny a houpavé noci v malé kajutě na plachetnici. Sny skončily, jakmile spím na pevné zemi a v pořádné posteli v zátoce, sny jsou pryč. Občas pěkný bizár, podvědomí s vlivem záplav na Moravě pracovalo dobře. Nad ránem jsem se ve snu potápěla v řece, padala s autem do jezera, tahala řidiče z vody, hrála si na záchranáře. Ani jednou to nebylo o moři, větru, vlnách, krmení ryb. A pak tam byly vzpomínky, sen o chalupě naší rodiny.  Sedíme v kuchyni, nepoznávám všechny lidi, co prochází kolem. Máma, která je už deset let po smrti, vaří na plotně vodu na čaj. Moje kolegyně, kamarádka, báječná dobrovolnice přijede se svým tátou. V životě jsem ho neviděla, je nemocný, kašle a je mu zima, staráme se o něj všechny tři. Máma, kamarádka a já. Probudím se uprostřed snu a než to celé zapomenu, vezmu tužku a píšu. Pragmatik, co si musí ověřit, jak táta mé kamarádky v realitě vypadá. Jak jinak, nebyl to on... Ten den mi v hlavě zůstává máma...

Pivo nebo víno? Vařím, původně lodní zásoby hotovky.cz v zátoce dochází. V pánvi se dusí mleté maso s pořádnou dávkou oregana, pasírovaných rajčat a česneku. Silným červeným nic nezkazím, prý to má správné zemité tóny a poddajné třísloviny. Nejsem expert a tak jedna sklenka pro mě a jedna sklenka do jednoduché verze omáčky bolognese. Nejbližší restaurace, která stojí za to a kde vaří hvarská rodina je 20 kilometrů od zátoky. Vyzvídám od domácí, podle čeho poznat konobu, kde si dáte do nosu. Testem je dalmatské černé rizoto (d almatinski crni rižoto), záleží na druhu rýže a neuspěchat přípravu. Hedvábné, krémové a černé jak bota. Kde to umí, tam si prý pochutnáte i na jiných specialitách hvarské kuchyně.  Nespěchám, nechám bublat bolognese, nalévám si další sklenku vína a klimbám s kočkami na terase... Z mola se vrací rybář bez úlovku, je hladový. Nakládám porci špaget s domácí omáčkou plnou voňavých rajčat. "Máme kečup?" Ano, máme. Pozoruji, jak průmyslový výrobek z Lidlu ko...

 Zahrádka a terapie V noci pršelo, teda přímo lilo. Na terase je úzký pruh půdy a v něm roste pár bylinek, vinná réva a padají tam omylem kuřákům vajgly a zátky od piva. Nemám motyku. Na pláži hledám mezi vyplaveným dřívím nástroj, kterým bych prokypřila půdu a udělala si na pár dnů zahrádku. Možná si tam dám i cedulku: Lenčina zahrádka. Jako jsem před lety objevila v NYC, ulice na Manhattanu a kolem stromu pidi čtvereček hlíny s kytkama a cedulka Joe´s garden.  Jo, hrabat se v hlíně je terapie, i když tady to vlastně je tvrdý jíl, který díky dešti trochu změkl. Za domkem jsou nálety ze semínek oleandrů. Mám s nimi velké plány. Teda, nikoho nechci trávit. Oleandr je jedovatý celý, listy, květy i to dřevo, a to hodně jedovatý. Rozhodně nepoužívat pruty oleandru na opékání špekáčků nebo marshmallow. Anebo použít pro případ, že jste do jižní Evropy vyrazili s někým, kdo vás dohání k šílenství. Ale ode mě to nemáte. Já jen přesadím mladé výhonky do zahrádky. Rýpu se klacíkem v půd...

 Kočky ze zátoky Slyším je v noci, hlasité písně lásky, ráno jedna přiběhne na terasu, jak zašustím s pytlem granulí, je jich najednou víc. Učím se je rozeznávat, protože každý rok jsou jiné. Černá jak noc, klasický mourek, rezavá, strakatá... Domky v zátoce spočítám na prstech ruky, ale koček nepočítaně. Některé přítulné, jiné divoké. Přes den lenoší a spí, večer se dožadují jídla.  Nejsem milovnice koček, vím, že nebudu majitelka chlupatého stvoření. Stejně na ně myslíme před odjezdem do zátoky při nákupu v Makarska a do koše přidáváme pytel s granulemi. Pragmaticky nechci, aby měly hlad. Jsou to dva týdny přejídání, kdy dokonce hledám na webu Čmucháš správně!, co se rozhodně kočkám nedává. Asi těm, co žijí jako v bavlnce u svých paníčků, ale tyhle hvarské divošky se o sebe umí postarat. Když se podaří ulovit ryba, je to pro ně svátek, kostičky jsou rychle vyčištěné a misky vylízané jak po nedělní svíčkové. Právě tady, na terase plné koček, vzpomínám na Helenu. Před pár lety...

  Letos nevařím žádné džemy na Hvaru... Sotva jsem se vybalila v prázdninovém domku v zátoce Pelinovik (Hvar), teda vyházela zapáchající a vlhké oblečení z dvoutýdenní plavby na oblíbené bavárce 33 Cruiser, došlo mi, že se budu nudit a moje předsevzetí, že letos fuck nevařím džemy na Hvaru, vezme za své. Přece nemůžu nechat ty přezrálé hrozinky spadnout na terasu, i když jsou letos plné motýlů. Pár střapců jim seberu. Většina zůstane, mají tak krátký život, zaslouží si hroznový nektar před rychlou smrtí. Domácí přes zimu udělali renovaci domku, kam jezdíme pravidelně po plavbě na plachetnici. Kuchyňská linka září novotou a je potřeba v ní začít pasírovat, bublat, prskat a hlavně nadávat, když se horký džem vylije mimo sklenice. Nejsem žádná hvězda džemu s příběhem a vystačím si s tím, co dá cestovní krabička s kořením a červeným vínem domácích. Sdílím recept na rychlý hroznový džem, želé nebo dej si své jméno. Je to jak cukrkandl, ale přece potřebujeme energii na plavání v moři, po...