Poslední rybí polívka v zátoce

Včera byly roštěnky, už mně ryby lezly i ušima. Ale naposledy... V lednici tři malé čudly ulovené za soumraku. Bude polívka. Rychlá s vůní středomoří, oregano, tymián a neobvykle rajčata. Stačí 20 minut povařit ryby s kouskem cibule, česneku, lístkem vavřínu, větvičkou rozmarýnu. Na másle osmahnout brambory a rajčata na kostky, přidat oregano, tymián, zalít vývarem z ryb. Jak změknou brambory, doplnit rybí maso, zasypat spoustou zelené petržele. 

Venku se ozývá říjen, voda v moři má 20 stupňů, každý den zaprší, slunce ztrácí svou sílu. A tak teplá polívka zahřeje. Možná navečer svařím i sklenku červeného. Na rozloučenou se picnu v zátoce. Balím, zítra ráno trajekt na pevninu a cesta domů. Smíšené pocity, těším se na vnučky a přátele, bude mi chybět moře, slaná chuť po plavání, lenošení s kočkami na terase. 

Myslím na všechny ty ryby a chobotnice, co jsme snědli, na lahve vypitého vína a prázdné plechovky od piva, na sladký med kadulja s ranním čajem, na opojné vůně hvarských bylin a sílu travarice. Vzpomínám na zátoky, kde jsme kotvili a sledovali předpověď počasí a sílu větru, na pocit svobody při plachtění, na strach z mořské nemoci, která nepřišla. 

Tak zase za rok, podle přísloví "dá-li pan bůh zdraví, i hříchy budou".

Lenka ještě pořád z Hvaru