Chobotnice v mrazáku

Příjemný podvečer v zátoce, poslouchám Dvojku Českého rozhlasu, četba na pokračování. Slyším rybáře, jak se hrne do dveří. "Nesu Ti dárek", v podběráku je chobotnice. Vida, letos je první, kdo chytil. Přilákala ji návnada na ryby, do které se dává vanilka. Většinou se mi daří chytit chobotnici na balonek, barevný balonek na prádelní šňůře. Když končí den, přibližují se do mělčin a loví potravu, barevný balonek je láká a zapomenou na bezpečí moře. A na mole stojím já s háčkem...

Prohlížím si hlavonožce a vím, že mě čeká nelehký úkol. Zabít a vyvrhnout. Naučila mě to domácí, rybář odmítá. Automatické pohyby, ať to má alespoň rychle za sebou. Pořádně opláchnout a do mrazáku. Ideální způsob, jak bude měkká při přípravě. Žádné tlučení o kameny. Už se těším, jak zítra rozpálím gril. Nejdřív dám chobotnici do vařící vody s citronem, rozmarýnem a bílým vínem, tak 20 minut povařím. Pak šup na gril, mana nebeská. Pro někoho něco odporného a nepoživatelného, pro mě lahůdka. A co teprve připravená spolu s brambory a zeleninou jako "chobotnice pod pekou".

Peka je chorvatská specialita, tradiční způsob přípravy jídla na otevřeném ohni. Je to hrnec s poklopem, kovový nebo keramický, ideální pro masové pokrmy. Zahrabe se do žhavých uhlíků, obsah hrnce se tak pomalu vypéká a dusí. Celé tajemství šťavnatého, křehkého jídla.  Nespěchá se, rituál, kdy čekáte s lahví vína na maso, které odpadává od kosti, lahodné brambory, aroma bylinek...

Ano, svět je krásný.

Lenka z Hvaru