Brigáda v rybárně

Miluji ryby a další živočichy z moře, samozřejmě na talíři. Při plavání si nejsem jistá, že chci potkat živého tvora. Jednou se vedle mě na Boa Vista v oceánu vynořila želva, je to prý výjimečné, ale to překvapení bylo něco mezi děsem a pocitem, že hlava želvy je malý Vetřelec. Filmy, filmy, filmy... Pod vlivem hudby z Čelistí nerada lezu do moře při soumraku nebo za tmy, a to bývají většinou klidné a mírné podmínky pro plavání. 

Chci vidět provoz na zpracování ryb u síťových sádek. Jedeme s domácí do zátoky, kde je povolena koncese pro umístění sádek na moři a prodej ryb. Můj rybář je v sedmém nebi, dostává člun s motorem Yamaha 20 a vyplouvá mezi sádky lovit ryby, krmení sem přitahuje i ryby, které nejsou v zajetí. 

Na mě zůstane práce při zpracování ryb. Pomáhám při čištění, dostanu fajn škrabku do ruky a odstraňuji šupiny. Vedle mě bodrý chlap kuchá ryby. Vše jde do bílých krabic podle váhy, všude spousta ledu. Z repráku hraje muzika, chorvatské písničky střída pop music, je veselo. Během tří hodin jedna pauza na cigáro a radlera. Domácí mi občas něco přeloží, je těžké chytat slovíčka chorvatštiny, chlapy jsou správně hluční a často se smějí, spousta ironických poznámek na šéfa, který pracuje s nimi. Podle řeči těla mi dochází, že si z něj rádi utahují, stačí málo a šéf bouchne jak papiňák. Během pár minut je zase všechno v pořádku. Vtipkují i se mnou, prý jim seberu práci. To těžko, je zajímavé pozorovat provoz, ale každý den čistit ryby? 

Dostáváme s domácí za práci čtyři krásné branciny (mořčák evropský neboli mořský vlk), večer budou na grilu.

Objednávám si na netu plaveckou bójku, když mě něco sežere, alespoň bójka po mně zůstane.

Lenka z Hvaru