Snědla jsem ropušnici

Jsem "doma", v zátoce na Hvaru, jako každý rok v prázdninovém domku u pláže. Plachetnice je už jen fajn vzpomínka, pár fotek a poznámek.

Statistika plavby: vypito 85 plechovek piva, snězeno 7 ulovených ryb, k počtu lahví vína se nepřiznám. Letošní nej: uvala Pržina na Korčule, Dubrovník z moře, národní park Mljet, ostrov Lastovo, pohled na záda Zlatka (servisman plachetnice) a chobotnice na grilu v marině Kremik. Hotovo.

Čekají nás dva týdny v ráji. Pořádná dávka omega-3 mastné kyseliny, sušené fíky a měkká lehátka. Zapomeň. Domácí odjeli na pár dnů a zůstal děda, 79 let. Vitální rybář, který v 7 hodin ráno už volá do oken "Dobro jutro" a startuje starý člun, musí se přece vytáhnout sítě, které se večer položily na moři. Námořník neochotně vstává, ale za pár minut se těší, jak pomůže dědovi tahat sítě a hlavně je v očekávání úlovku. Pozoruji dva muže, jejich šediny říkají, že nejsou mladíci. Dva starci a moře...

Máme ryby, jejich druhy a názvy komolím, důležité je, že na plotně bude bublat polívka a gril za domkem nebude zahálet. Děda mi odstrkuje ruku, ropušnice, nesahat! Zkušeně odstraňuje jedovaté trny. Je to krasavice, červenohnědá až oranžová barva, velké oči a tlama, co se rozhodně nesměje. Maso patří do bujabézy. Bouillabaisse nebo-li "bujabéza" tradičně obsahuje ropušnici, mořského kohouta a mořského úhoře, spoustu bylin a koření. 

Tu krasavici slupneme ugrilovanou a dobře zapitou vínem. 

"Chycení motýli a ulovené ryby nejsou důležité, vzrušení pramení z motýlů a ryb, které nikdy nechytíme" Ernesto Rossi