Dubrovački trubaduri

Cíl letošní plavby je dobýt Dubrovník, vidět staré město z moře, z plachetnice. 

Před dvěma roky jsme poprvé slyšeli chorvatskou písničku Plovi mala barka, zůstala nám v hlavě, nemohli jsme se jí zbavit, skupina Dubrovački trubaduri, námořník se jí dokonce naučil hrát na kytaru, jednoduchý popěvek a tolik zábavy s lahví vína v zátoce na Hvaru. Na lodi si pouštím místní rozhlasové stanice, když vařím, směju se tklivým melodiím, často se opakuje slovo ljubav (láska), cijeli moj život, more...vystačí si s pár verši, nic pro náročné posluchače. 

https://www.youtube.com/watch?v=ZjKoxFfcFCg

Kolem Elafitských ostrovů plujeme na jihovýchod a konečně ho vidím, Dubrovník. Perla Jadranu, původně řecká námořnická osada, zastávka mezi Budvou a Korčulou. Od roku 1272 má Dubrovník statut města, v 16. století byl opevněn hradbami kolem celého svého obvodu, ty můžeme obdivovat dodnes. V roce 1806 byl Dubrovník obsazen vojskem Napoleona, vzhledem k odlehlosti a bez moderního dopravního spojení si město dlouho zachovalo svůj historický ráz. Ani Mussolini ho nedokázal připojit k Itálii a ani Jugoslávská lidová armáda v roce 1991 nedokázala město po obléhání, které trvalo 240 dní, obsadit. Po válce UNESCO pomohlo s obnovou zničených historických budov a tak miliony turistů ročně obdivují staré město, chodí po hradbách a hledají místa, kde se natáčel seriál Hra o trůny... Návštěvu v plné sezóně nedoporučím ani svému nepříteli.

Plujeme kolem starého města, nakoukneme do malého městského přístavu, krása střídá nádheru. Těch víc jak 100 námořních mil stálo za to. 

Znovu mi zní v hlavě popěvek:

Plovi, plovi, plovi mala barka

A u barci čiribiri bela Anka...