Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2025
Obrázek
 Podstata je v marmeládě Co mi pomáhá unést těžkosti života? Marmeláda. Sladký, lepivý, červený džem z opuncie. Nelpím na definici marmelády a džemu, jednou tak, podruhé zase sladké a opojné. Jedeme pro benzin do motoru člunu, na Hvaru jsou 4 čerpací stanice a nejsou pro nás za rohem. Příležitost pro výlet do Jelsy, koupání na pláži Vrboska a boj s pichlavou opuncií. Pár velkých rostlin je ve volné přírodě a plody jsou v září zralé, plné červené dužiny a šťávy. Ale má to háček...Malinké trichomy, tj. trny s háčky se vám zapíchají do prstů a ani pinzeta nepomůže. Rukavice, rukavice, rukavice! Opuncie je kaktus a dostala se do Evropy z Mexika v době, kdy ještě nebyly drogové kartely a Mexičané netušili, že přijde drogová válka a kartely budou pátým největším zaměstnavatelem Mexika. Jsou už i v Evropě? Jsou.  Kdyby bylo na mně, stačily by mi z Mexika zemědělské plodiny, co dorazily: kukuřice, brambory, rajčata a hlavně kakao a chilli papričky, ty by mně obzvlášť chyběly. A k tomu...
Obrázek
 Snědla jsem ropušnici Jsem "doma", v zátoce na Hvaru, jako každý rok v prázdninovém domku u pláže. Plachetnice je už jen fajn vzpomínka, pár fotek a poznámek. Statistika plavby: vypito 85 plechovek piva, snězeno 7 ulovených ryb, k počtu lahví vína se nepřiznám. Letošní nej: uvala Pržina na Korčule, Dubrovník z moře, národní park Mljet, ostrov Lastovo, pohled na záda Zlatka (servisman plachetnice) a chobotnice na grilu v marině Kremik. Hotovo. Čekají nás dva týdny v ráji. Pořádná dávka omega-3 mastné kyseliny, sušené fíky a měkká lehátka. Zapomeň. Domácí odjeli na pár dnů a zůstal děda, 79 let. Vitální rybář, který v 7 hodin ráno už volá do oken "Dobro jutro" a startuje starý člun, musí se přece vytáhnout sítě, které se večer položily na moři. Námořník neochotně vstává, ale za pár minut se těší, jak pomůže dědovi tahat sítě a hlavně je v očekávání úlovku. Pozoruji dva muže, jejich šediny říkají, že nejsou mladíci. Dva starci a moře... Máme ryby, jejich druhy a názvy...
Obrázek
 Dingač Uvala Luka, Loviště, Pelješac, velmi oblíbené místo, ideální kotevní hloubka, široká zátoka, dobré restaurace, dáváme 1+.  Sedím na platu (koupací plato na zádi plachetnice), houpu nohama, krmím ryby starým pečivem a piju víno. "Syté aroma červeného, plná, prokreslená chuť sušeného ovoce a zároveň čerstvý přímořský vzduch". Kam na to ti prodejci vína chodí.  Červené z Pelješacu mi dost chutná, asi tak, že v lodi cinkají prázdné láhve a čekají na tříděný odpad.  Hrozny odrůdy Plavac mali, ideálně mezi lokalitami Orebič a Ston, se lisují a hned tu máme názvy jako je  Dingač, Plavac, Postup, těžká vína, 14% alkoholu, dobrota. Ochranná známka pro víno Dingač je od roku 1961, exkluzivní záležitost, medaile z celosvětových hodnocení vín, kupodivu za příznivou cenu.  Láhev je skoro prázdná, mám chuť si pustit muziku, hledám na dvojce (Český rozhlas dvojka) pořad Haló, Soukup. Haló? Písně, které utrhly srdce Ondřeji Soukupovi. Mám ho ráda, příjemný hlas a p...
Obrázek
 Dubrovački trubaduri Cíl letošní plavby je dobýt Dubrovník, vidět staré město z moře, z plachetnice.  Před dvěma roky jsme poprvé slyšeli chorvatskou písničku Plovi mala barka, zůstala nám v hlavě, nemohli jsme se jí zbavit, skupina Dubrovački trubaduri, námořník se jí dokonce naučil hrát na kytaru, jednoduchý popěvek a tolik zábavy s lahví vína v zátoce na Hvaru. Na lodi si pouštím místní rozhlasové stanice, když vařím, směju se tklivým melodiím, často se opakuje slovo ljubav (láska), cijeli moj život, more...vystačí si s pár verši, nic pro náročné posluchače.  https://www.youtube.com/watch?v=ZjKoxFfcFCg Kolem Elafitských ostrovů plujeme na jihovýchod a konečně ho vidím, Dubrovník. Perla Jadranu, původně řecká námořnická osada, zastávka mezi Budvou a Korčulou. Od roku 1272 má Dubrovník statut města, v 16. století byl opevněn hradbami kolem celého svého obvodu, ty můžeme obdivovat dodnes. V roce 1806 byl Dubrovník obsazen vojskem Napoleona, vzhledem k odlehlosti a bez mo...
Obrázek
 Elafity Nádherný kousek na Jadranu, několik ostrovů mezi Mljtem a Dubrovníkem, proplouváme čtyři největší. Jakljan, Šipan, Lopud, Koločep. Jsme paf z malých zátok, zalesněného břehu, příroda 1+. Na Koločepu je "modrá jeskyně", podmořská jeskyně méně známá než ta na ostrově Biševo, ale krásná, bez davu turistů. Protože do jeskyně musíte proplavat, nic pro klaustrofobiky: https://youtu.be/Xr1CYV8AyT4 Název souostroví je z řečtiny, slovo elaphos znamená jelen, asi to tady byl samý jelen. "Když projde jelen, projde voják, když projde voják, projde armáda" (Fridrich II. Veliký, král pruský). Kotvíme v zátoce na Jakljanu, široká s ideální kotvící hloubkou, jsme na 8 metrech, na břehu chátrající dětský tábor, vybydlené chatky v borovicovém lese. Ideální místo pro astmatické, neduživé děti, to klima, teplá slaná voda by je postavila na nohy. Bohužel, zřejmě nejsou jasné vlastnické vztahy, chybí peníze. Kousek od tábora pamětní deska, do prdele, tady zastřelili na konci dru...
Obrázek
 Něco je špatně v zátoce Luka  Čekáme mizerné počasí, bude pršet, hodně pršet a foukat až 40 uzlů. Jsme na Hvaru u Jelsy a ještě je krásně,  plavu v zátoce Vrboska, pozoruji ostatní plachetnice, slyším námořníka, jak komentuje předpověď počasí. Aplikace Windy nese špatné zprávy. Musíme se dnes vecer někde schovat, ideálně uvázat na spolehlivou bojku v kryté zátoce.  Vyplouváme, míříme na Brač do Luky, námořník tahá za lana a plachty jsou v pozoru. Dvě hodiny krásné plavby bez motoru, bez spotřeby nafty, jen šumění větru a napínání plachet, kloužeme po hladině, nádhera.  Zátoku Luka známe už z předchozích plaveb, milý kluk na člunu, co vás váže k červené bojce. Většinou hodně plachetnic, sem tam katamaran, místa je dost. Něco je jinak...  Najednou jsme mezi velkými jachtami, žádné plachty, luxus a posádka služebnictvo, včetně kuchařky. Kde jsou ti nomadi, co putují po moři, sami si vaří v podpalubí, koupou se ve slané vodě, chytají ryby a smějí se na palubě?...
Obrázek
 Double romantika Plujeme kolem Šolty a Brače, kotvíme v malých zátokách. Po šesté ráno už piju kafe na palubě, házím teploměr do vody, stálých 24 stupňů a bez záchranné vesty se vrhám do vln. Žádné po ránu nejsou, moře je klidné a vypadá jako rybník kousek za vesnicí. Romantika, kam se podíváš, chvíle mimo běžnou realitu.  Ostrovy Šolta a Brač byly filmové lokace pro Pěkně daleko, opravdu povedený romantický kousek, prostě láska kvete v každém věku. Dejte tam krásné výhledy, opuštěnou ženu z Mnichova a pár pohledných Goranů, co vás zachrání a máte ideální film na léto, možná lépe do nevlídných podzimních dnů jako vzpomínka na teplé moře a sůl ve vlasech. Pomalu plavu zátokou, myslím na jednoho Gorana a pokouším se cvičit ve vodě, naštěstí jsem na Jadranu, být u pobřeží Austrálie, žraloky bych přitáhla na měkké bíle tělo. To si fandím, vyděsila bych je. Rychle vytáhnout kotvu, poděkovat zátoce Stiniva a proplout Splitska vrata (morski prolaz, tj. průliv), téměř nefouká, placht...
Obrázek
 Zpátky na moři Rok můj jadranský blog spal, jsem tady a letošní plavba je odpočinek. Někdo nahoře si řekl, že počasí bude ideální na dlouhé přeplavby. Sice bude foukat pár uzlů, plachty budou zahálet, já budu spokojená. Nacpeme lednici na lodi k prasknutí, čekají nás dva týdny v zátokách, neměnící se romantika. Cesta je prý cíl, leda prd, chci vidět Dubrovník z moře a všechny ty ostrovy od Šibeniku směrem na jihovýchod. Protože nevím, kolik mám ještě času, lidé kolem mne odchází a zůstávají ve vzpomínkách. Užít si, co to dá. Sakra jen kdyby mě nebolelo to ucho a levá kyčel. Legální i dosud nelegální drogy pomůžou zapomenout na trable, (letošní rok začal a pokračoval na ho...) vlny lehounce večer kolébají ke spánku, slunce vytáhne z těla deprese a to hutné červené s oslíkem z vinic na Pelješacu rozlije teplo v žaludku.  Sea lion (bavárka 33 cruiser) připraven, po servisu, na kluky z mariny Kremik je spoleh. Malá, ale pohodlná jadralica, dvě kajuty, ideální pro mě a námořníka. ...